Pomalu se začíná finišovat ve škole, čas mého pobytu se s největší pravděpodobností krátí a teplota se drží okolo nuly.
Proto jsem byl celkem rád, že nás zavedl zápas florbalu do Marseille, tedy to města které leží na břehu Středozemního moře a teploty tam přes den jsou okolo 13-17 stupňů. TGV zvládne nějakých 950 km za 5 hodin. Nejvyšší rychlost, kterou jsem na monitoru zahlédl byla 317 km/h. Člověk ani nepostřehne, že jede tak rychle. Interiér hodně podobný Pendolinu. Ceny a jídlo v jídelním voze celkem horší, není tam Wi-Fi, a při zpáteční cestě dokonce ani elektrické zásuvky :-).
Marseille už je celkem Itálie, pořád se troubí, máchá rukama, přehnaně vyslovuje, binec.. Oproti severu celkem rozdíl. Ale kde jinde vám zase vykvete v prosinci levandule, a další věci, které jako botanik-nula už nepoznám. Metro mají super, oproti Paříži čisté a nové a taky celkem logicky vysvětlené a uspořádané. Jedna výhra, jedna prohra, jeden zápas jako rozhodčí. Po zápase mě v šatně golman Marseille pochválil, že jsem pískal dobře. Celkem potěší.
Čekal jsem, že v sobotu večer se půjde na pivo, jak by se šlo v Česku, ale kluci to budˇ vzali sportovně, nebo byli fakt unavení, protože jsme si dali jen jedno k večeři a šli spát (ono při placení jsem za to byl rád, za pizzu a jeden "půllitrák" si servírka řekla o 21 EUR.
Na zápas jsme jeli kolem Vélodrome, což je jeden z nejslavnějších stadionů Francie. Byl opraven pro ME 2016 a je fakt moc hezký, oproti Parku Princů v Paříži se mi moc líbil. Trochu připomíná Mnichov. Zápas se na něm hrál až v 17 00 v neděli, to jsme byli už na půl cesty mezi Lyonem (který mimochodem z vlaku vypadal moc krásně) a Paříží.
V pátek mi došel papír, ať jdu na kolejní vedení ještě něco odevzdat. Dva a půl měsíce po příjezdu. To mi připomnělo, jak jedna učitelka vyprávěla, proč stačí Němci 2 papíry a Francouz potřebuje 15 papírů a pak kdo ví. Údajně je to tak, že ta byrokracie ukazuje, že je člověk chytrý a zvládne vše sám. Francouze by prý namíchlo, kdyby to bylo jednoduché a s jasným návodem. To, že se probojuje bez indícií, s mnoha problémy k cíli dokazuje, že na to má, a o tom to prý je. Jestli je to pravda, tak je to fakt blbost :-D .
Jsem zvědav jak bude probíhat opouštění koleje, kolik papírů bude potřeba, a jestli třeba nebude lepší zmizet na dálném východě. Stejně neví, kde Česko je :-). Jedna paní v Marseille se dokonce ptala, kde je Amiens, že to přece není ve Francii. Asi jako kdyby někdo z Ostravy nevěděl, kde leží Karlovy Vary.
Byl jsem zvědav na Vánoční výzdobu v obchodech a ve městě, jestli budou moci vystavovat křes'tanské symboly Vánoc, a stromky jsou povolené. V obchodech je to cca stejné jako u nás, centrum je moc pěkné, na to jde koukat. Jen ruské kolo objednali menší, než je výška okolních baráků, tak člověk nevidí moc. Teda maximálně do oken bytů, asi je nějaký radní pěkný šmíral.
Ještě bylo celkem fajn, když jsme se bavili o karikatuře a satiře. Francie se považuje za jednoho ze zakladatelů a ochránců politické satiry. Učitelka se pak ptala jak to je v ostatních zemích. Číňané nejprve odmítli komentovat Mao Ce-Tunga, že o něm se bavit vůbec nebudou, a pak řekli, že je to u nich velice svobodné. Že se můžou bavit o čem chtějí, a když si člověk dělá srandu z někoho, a něco napíšu nebo nakreslí, tak může maximálně přijít o práci, takže v pohodě. Učitelka vybuchla smíchy, oni se urazili, a raději se přešlo k jiným národnostem :-).
Mějte se famfárově.
Proto jsem byl celkem rád, že nás zavedl zápas florbalu do Marseille, tedy to města které leží na břehu Středozemního moře a teploty tam přes den jsou okolo 13-17 stupňů. TGV zvládne nějakých 950 km za 5 hodin. Nejvyšší rychlost, kterou jsem na monitoru zahlédl byla 317 km/h. Člověk ani nepostřehne, že jede tak rychle. Interiér hodně podobný Pendolinu. Ceny a jídlo v jídelním voze celkem horší, není tam Wi-Fi, a při zpáteční cestě dokonce ani elektrické zásuvky :-).
Marseille už je celkem Itálie, pořád se troubí, máchá rukama, přehnaně vyslovuje, binec.. Oproti severu celkem rozdíl. Ale kde jinde vám zase vykvete v prosinci levandule, a další věci, které jako botanik-nula už nepoznám. Metro mají super, oproti Paříži čisté a nové a taky celkem logicky vysvětlené a uspořádané. Jedna výhra, jedna prohra, jeden zápas jako rozhodčí. Po zápase mě v šatně golman Marseille pochválil, že jsem pískal dobře. Celkem potěší.
Čekal jsem, že v sobotu večer se půjde na pivo, jak by se šlo v Česku, ale kluci to budˇ vzali sportovně, nebo byli fakt unavení, protože jsme si dali jen jedno k večeři a šli spát (ono při placení jsem za to byl rád, za pizzu a jeden "půllitrák" si servírka řekla o 21 EUR.
Na zápas jsme jeli kolem Vélodrome, což je jeden z nejslavnějších stadionů Francie. Byl opraven pro ME 2016 a je fakt moc hezký, oproti Parku Princů v Paříži se mi moc líbil. Trochu připomíná Mnichov. Zápas se na něm hrál až v 17 00 v neděli, to jsme byli už na půl cesty mezi Lyonem (který mimochodem z vlaku vypadal moc krásně) a Paříží.
V pátek mi došel papír, ať jdu na kolejní vedení ještě něco odevzdat. Dva a půl měsíce po příjezdu. To mi připomnělo, jak jedna učitelka vyprávěla, proč stačí Němci 2 papíry a Francouz potřebuje 15 papírů a pak kdo ví. Údajně je to tak, že ta byrokracie ukazuje, že je člověk chytrý a zvládne vše sám. Francouze by prý namíchlo, kdyby to bylo jednoduché a s jasným návodem. To, že se probojuje bez indícií, s mnoha problémy k cíli dokazuje, že na to má, a o tom to prý je. Jestli je to pravda, tak je to fakt blbost :-D .
Jsem zvědav jak bude probíhat opouštění koleje, kolik papírů bude potřeba, a jestli třeba nebude lepší zmizet na dálném východě. Stejně neví, kde Česko je :-). Jedna paní v Marseille se dokonce ptala, kde je Amiens, že to přece není ve Francii. Asi jako kdyby někdo z Ostravy nevěděl, kde leží Karlovy Vary.
Byl jsem zvědav na Vánoční výzdobu v obchodech a ve městě, jestli budou moci vystavovat křes'tanské symboly Vánoc, a stromky jsou povolené. V obchodech je to cca stejné jako u nás, centrum je moc pěkné, na to jde koukat. Jen ruské kolo objednali menší, než je výška okolních baráků, tak člověk nevidí moc. Teda maximálně do oken bytů, asi je nějaký radní pěkný šmíral.
Ještě bylo celkem fajn, když jsme se bavili o karikatuře a satiře. Francie se považuje za jednoho ze zakladatelů a ochránců politické satiry. Učitelka se pak ptala jak to je v ostatních zemích. Číňané nejprve odmítli komentovat Mao Ce-Tunga, že o něm se bavit vůbec nebudou, a pak řekli, že je to u nich velice svobodné. Že se můžou bavit o čem chtějí, a když si člověk dělá srandu z někoho, a něco napíšu nebo nakreslí, tak může maximálně přijít o práci, takže v pohodě. Učitelka vybuchla smíchy, oni se urazili, a raději se přešlo k jiným národnostem :-).
Mějte se famfárově.
Komentáře