Litevský režisér a Forrest Gump

Existují filmy, které prostě musíte vidět - to vám snad poví každý. A každý vám také hned s radostí řekne, které že to podle jeho názoru jsou... Rád bych o některých významných filmech (významných diváckým ohlasem, kritikou apod.) napsal články - snad se vám to bude líbit.

Robert Zemeckis
Jeden z nejúspěšnějších režisérů současnosti spatřil světlo světa 14. května 1952 v chicagské nemocnici. Jeho matka byla Italoameričanka a do Ameriky přišel z Litvy, proto ono zvláštní jméno Zemeckis. Robert Zemeckis pochází z katolické dělnické rodiny; jeho dětství bylo charakterizováno naprostým nedostatkem kulturních vjemů: žádné knihy či návštěvy divadla, žádné umění rozvěšené na stěnách domu. Jediným zdrojem "umění" se tak malému Robertovi stala mnoha lidmo proklínaná bednička - televize (citace). Dnes se všeobecně soudí, že televize má na vývoj mladé mysli veskrze negativní vliv: potlačuje prý naši představivost, omezuje schopnost socializovat se (místo aby šlo děcko ven, sleduje pohyblivé obrázky), podporuje sklony k obezitě apod. V Zemeckisově případě se však názory různých psychologů a rádoby znalců nepotvrdily: vyrostl z něj člověk, z nějž se fantazijní náměty jen sypou.
Vystudoval filmovou školu, získal cenu za nejlepší studentský film. S tímto dílkem (A Field of Honor, jedná se okrátkometrážní film) se dostal až ke Stevenu Spielbergovi, který ho po zhlédnutí vzal pod svá ochranná křídla.
Pod Spielbergovou produkcí vznikl I Wanna Hold Your Hand, což je snímek sledující skupinu fanynek snažících se dostat co nejblíže ke svým idolům: skupině Beatles. V tomto filmu - stejně jako později u Forresta Gumpa - použil tzv. match moving, což je technika, jež umožňuje herce (nebo nějaký jiný „objekt") implementovat do autentického záběru, ať už fotografie či filmu.
Dalším Zemeckisovým počinem se stala komedie o rivalitě mezi prodejci ojetých automobilů Used Cars, v níž se objevil tehdy ještě nepříliš známý Kurt Russell. Ani jeden ze zmíňovaných filmů nedosáhl komerčního úspěchu, nicméně alespoň kritiky byly pozitivní. Se Zemeckisovou kariérou to nevypadalo valně, dlouho neměl práci. Až roku 1984 jej najal Michael Douglas k režii Honby za diamantem. Od Honby nikdo moc nečekal, dokonce když producenti viděli hrubou verzi filmu, vykopli Zemeckise od práce na komedii Zámotek, jež byla v té době v počátcích natáčení. Nicméně Romancing the Stone (Honba za diamantem) se stala hitem, byla to jiskra jež nastartovala režisérovu kariéru (a zároveň pomohla i Douglasovi jakožto producentovi a z Kathleen Turnerové udělala hvězdu. A jestliže Honbu přirovnáme k jiskře, pak Návrat do budoucnosti byl explozí. Snímek o cestování v časem se stal kasovním trhákem: byl to nejvýdělečnější film roku 1985. Zaslouženě, protože zajímavé téma jeho výborné zpracování z tohoto snímku dělají jeden z nejlepších filmů, zabývajících se problematikou přesunů v čase.

Michael J. Fox v roli Martyho McFlyie, mladíka, jenž se snaží sblížit své rodiče (aby se on sám mohl v budoucnosti narodit), a pošahaný (jemně řečeno) doktor Emmett Brown se svým vytuněným autíčkem předělaným na stroj času, uhranuly mnoho diváků. Není proto divu, že Návrat do budoucnosti měl ještě dvě pokračování, jejichž kvalita však NEMĚLA sestupnou tendenci, jak tomu bývá u drtivé většiny jiných filmů.
Ještě před prvním pokračováním Návratu si Zemeckis „odskočil" k vytvoření dílka, v němž se prolínal „živý" svět se světem animovaným. Falešná hra s králíkem Rogerem mělo rozpočet 70 milionů dolarů, vydělala 320 milionů. Zemeckise v té době všichni považovali za specialistu na komedie, což potvrdil v roce 1992 i filmem Smrt jí sluší. Pak ale navázal spolupráci s Tomem Hanksem...

... a jejich druhým společným počinem se stalo drama Trosečník. Trosečník je „one-man-show", odehrává se na opuštěném ostrově, kde se po letecké havárii snaží přežívat Hanks coby Trosečník se svým věrným společníkem, volejbalovým míčem značky Wilson, k němuž si vypěstuje velmi silný citový vztah. Hanks také „účinkoval" v animáči pro děti Polární expres, kde se on a jeho pohyby díky technologii motion capture staly předlohou pro Průvodčího. Ovšem příležitost ke spolupráci přišla už v r. 1994...

... kdy vznikl film o prostoduchém muži jménem...

.

Forrest Gump

"Jmenuju se Forrest Gump a říkají mi Forrest Gump."

Mentální vyspělost jedince závisí na výši inteligenčního kvocientu (IQ). Obecně můžeme lidi rozdělit do několika skupin podle výšky IQ: kvocient nad 140 znamená genialitu, 130-120 je oblast vysoce nadprůměrné inteligence, 120-110 = nadprůměr, 110 - 90 je průměr (v této oblasti se pohybuje zhruba 50 % obyvatel), rozmezí 90 - 70 náleží podprůměrně inteligentním, IQ nižší než 70 mají debilové, nižší než 50 imbecilové a nižší než 20 idioti (pokud to někdo náhodou neví, nejedná se o nadávky, nýbrž o lékařské termíny). Proč se o tom zmiňuji?
Protože existuje muž jménem Forrest. Má IQ 75. Je to prosťáček. Je schopný krátit si čekání na autobus vyprávěním svého životního příběhu. Poví vám, kde se narodil, kam chodil do školy atd. a je mu úplně jedno, že támhle přijíždí váš spoj, protože brzy přijde další člověk jako vy - a Forrest bez naváže nit příběhu bez ohledu na to, že nově příchozí nemá ani páru o tom, kde vyprávění započalo. Naštěstí divákovi to vadit nemusí.

V roce 1986 vypustil na svět spisovatel Winston Groom knihu pojmenovanou Forrest Gump, jež pojednává o zážitcích člověka poněkud prostšího ducha. V knize je úmyslně nasekáno mnoho gramatických chyb, autor totiž píše v -ich formě, tj. z pohledu první osoby („Já, Forrest") - a od písemného projevu hlupáčka Gumpa nikdo nemůže čekat vybroušené vyjadřování... Prosťáčkova dobrodružství se díky své pestrosti (Forrest astronaut, Forrest sportovec, Forrest "vynálezce") a originalitě ústředního charakteru stala zajímavou látkou k převedení na stříbrné plátno.

Moje máma vždycky říkávala: "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, který kousek si vytáhneš."

Tohoto úkolu se zhostil režisér Robert Zemeckis. Ke spolupráci si přizval zkušený herecký ansámbl v čele s Tomem Hanksem. Scénář se od předlohy poměrně dost liší: jak asi víte, Forrest se ve filmu do vesmíru nedostane, naopak některé motivy jsou přidány (postižení nohou v dětství) Byl to dobrý tah - následkem těchto úprav film získal silnější konzistenci a náboj. Po několikaměsíčním natáčení v mnoha lokacích vzniklo dílo, které bere dech. Doslova: po naběhnutí závěrečných titulků se přistihnete, že jste se už pěkně dlouho nenadechli. Napravíte to: nadechnete se. A pak začnete přemýšlet o životní cestě kluka, kterému matka dala jméno...
...Forrest. Forrest je kluk, jenž musí nosit na nohou zvláštní výztuhy kvůli postižení páteře. Chlapec tak má znemožněn normální pohyb: musí chodit zvláštním klátivým krokem. Jeho máma provozuje penzion na venkově. Když má jít Forrest k zápisu do školy, ředitel matce řekne, že jej nemůže přijmout: minimální IQ je pro přijetí do státní ZŠ je 80, jenže chlapcovo je jen na 75... Nicméně ředitel je neukojený muž a Forrestova matka je pohledná žena, a tak spolu uzavřou upocený a uhekaný jednorázový obchod... Chlapec tedy nastupuje do školy, kde se vzápětí seznamuje s Jenny, svou jedinou kamarádkou (a celoživotní láskou). Jenny těžkopádného Forresta učí lézt po stromech a tráví s ním spoustu času. Jednoho dne si malou holčičku a kluka se zadrátovanýma nohama vyhlédne partička místních chuligánů. A ti mají oblibu v terorizování všech, kdo se liší. A kdo se může lišit víc než Forrest, zaostalý kluk se směšnou chůzí? Je jich víc, mají kola, a tak Jenny na Forresta zakřičí slova, která jej budou provázet celým životem:

"Běž, Forreste, běž!"

A Forrest? Ten začne pádit jako o život. Nejprve mu to jde ztěžka, ale po otravné výztuhy mu po několika metrech slétnou z nohou a on běží s větrem v zádech. Běží, a všechny problémy nechává za sebou. Běží, silnice ubíhá pod nohama, v pohybu je štěstí, pohyb je radost a svoboda, pohyb je vesmír koncentrovaný v Jenniiných slovech... Od té doby když může Forrest jít, tak utíká.
Zemeckis diváka provede střední školou, kde se často opakuje vzorec popsaný výše: partička chuligánů, Jenny a lehkce přerostlý, ze všech sil utíkající Forrest. Jednoho takového „joggingu" si všimne i trenér místního rugbyového mužstva: a místní idiot se rázem dostane na univerzitu, kde se z něj okamžitě stane fotbalová hvězda.

Pozn.:Americké univerzity vypisují takzvaná sportovní stipendia. Zjednodušeně řečeno to znamená, že můžete být úplný blb, ale když umíte nějaký sport na vrcholové úrovni, bez problémů vystudujete.

A tak náš "blbeček" stráví vysokoškolská léta tím, že dostává přihrávky a má jediný cíl: dostat se s míčem do soupeřova brankoviště a skórovat. Docela mu to jde, v běhání má totiž slušnou praxi. - Škola ale netrvá věčně, a tak brzy vyvstane otázka, co dělat pak. Přichází válka ve Vietnamu a Forrest narukuje. Jeho nevelká inteligence z něj dělá ideálního vojáka, a tak se hlupáček Gump pouští do služeb vlasti, aby tak započal pozoruhodnou pouť dospělým životem...
Ztvárnění muže, jehož IQ nepřekračuje 75, je asi Hanksovým nejlepším výkonem, který ve své kariéře dosud podal - a také za něj byl po zásluze oceněn Oscarem. Hrát postiženého člověka je vždy velká výzva (viz Dustin Hoffman a jeho autista v Rain Manovi) a Hanks se toho zhostil se ctí. Forrest je veskrze kladná postava, která má neskutečné štěstí „být u toho", být u událostí, které hýbaly americkou historií. A má i neuvěřitelné štěstí na lidi, kterými se obklopil: spolu s důstojníkem, jemuž ve Vietnamu ustřelili nohy (Gary Sinise), vlastní rybářskou loď jménem Jenny, která loví garnáty - vůbec neprosperují, v oblasti jejich podnikání je příliš velká konkurence. Stačí však jediný hurikán, který přežije jediná loď... Hádejte, čí. Zanedlouho má Forrestova společnost 12 lodí. Každá z nich dostane jméno Jenny. A když se hlupák a zmrzačený válečný vysloužilec rozhodnou koupit akcie firmy, která se zaměřuje na produkce jablek... (viz logo :) ) ... je - co se peněz týče- navždy vystaráno.

Forrest dosahuje úspěchů, které se asi nelze považovat za zasloužené. Před problémy utíká - a dobré věci utíkají směrem k němu. Forrest ke všemu přijde jako slepý k houslím. A vy mu to - díky výkonu Toma Hankse - chtě nechtě musíte přát, protože takto podaná postava prosťáčka vzbuzuje v každém srdci obrovské sympatie.

Cenami ověnčený film (viz níže) se stal jak zdrojem nepříliš povedených amatérských parodií, tak i inspirací pro podnikatele. Od r. 1996 totiž funguje flotila výlovných lodí a síť restaurací nazvaná Bubba Gump Shrimp Company, jež se specializují na kulinářské zpracování "mořských potvor"(web).

"Jsem milionář a sekat trávu mě baví, proto to dělám zadarmo."

Forrestova jízda životem a dojemný vztah s láskou z dětství, Jenny, tvoří ústřední jádro k filmu. Jednoduchý příběh vyprávěný z retrospektivy (Gump sedí na lavičce autobusové zastávky a mluví a mluví) vás dostane. Dostal i pány akademiky: toto drama bylo nominováno na 11 Oscarů, získalo jich 6. Mimochodem, dostal i Oscara za zvláštní efekty, a to za implementaci Forresta do autentických záběrů, kdy si potřásá rukou s významnými osobnosti, nebo se účastní událostí, jež vstoupily do historie (match moving, viz výše). Zemeckisovo drama osciluje mezi smíchem a smutkem. Oboje je však podáváno velice jemně a citlivě, čímž však bylo dosaženo synergického efektu: obě složky se vzájemně posilují.
Rok 1994 byl obzvláště silný na filmové zážitky: do kin se dostal v tomto článku popisovaný film a také vězeňské drama Vykoupení z věznice Shawshank. Tato dramata se utkala i v souboji o Oscary, Zemeckisův film však všechny vyfoukl. Tyto dva filmy spolu na ČSFD soupeří o titul „Nejlepší film všech dob". Těžko říct, který je lepší. Myslím, že se nedají srovnávat, každý z nich je úžasný, měly bychom je brát jako filmy stojící vedle sebe, nikoli jako soupeře.
Nemám rád filmy, které se snaží hrát na city. Je to buď jen laciný trik, jak zakrýt neumětelství, nebo se jedná o snímek cílený na zvláštní skupinu diváků: na ženy středního věku. Naštěstí existují filmy, které vám na city spolehlivě zahrají, ne však prvoplánově, nýbrž jen tak „mimochodem". Mezi ně patří jak Shawshank, tak i snímek popisovaný v tomto článku. Forresta Gumpa jsem viděl několikrát, vždy v něčí společnosti. Je zajímavé pozorovat, jak prvních 20 minut filmu nenaznačuje, co nastane na konci... Ženám raději připravte kapesníčky a vy - tvrdí muži - si začněte procvičovat sebeovládání, protože možná se vám něco bude drát do očí. A při pohledu na lesknoucí se oči své partnerky třeba zalitujete, že „kluci přece nepláčou"...

.

Když Forrest běží, běžíte v myšlenkách s ním. Cítíte jeho lehkost, svítí slunce, svět je jen jeho. Běží, protože chce běžet. Běží, protože pohyb mu vyčistí hlavu (chytrosti sice moc nepobral, ale má city a tíživé pocity jako my všichni) a svět se stává snesitelnějším místem. Nemáte někdy chuť obout si boty a vyrazit s ním?

"Někdy přestalo pršet na tak dlouho, že vyšly i hvězdy. A pak to bylo fajn.Bylo to jak těsně předtím, než jde slunce tady spát do bažin. Na vodě byly pořád miliony jiskřiček. Jako v tom horským jezeře. Bylo tak průzračný, Jenny, že to vypadalo jak dvě oblohy, jedna na druhý. A potom v poušti, když vycházelo slunce, jsem nerozeznal, kde končí nebe a začíná země. Bylo to tak překrásný."

("Forrest a Jenny", výborný hudední doprovod)

Prameny:

• www.csfd.cz
• www.en.wikipedia.org
• www.imdb.com
• www.kfilmu.net
• www.youtube.com

.

Forresta klidně můžeme označit za "hlupáčka", přesto si myslím, že většina z nás by mu měla jeho životní pouť závidět. Myslím, že by to byl úžasný kamarád a společník, který, doprovázejíc nás na našich toulkách, by zpestřil život každého.