Při mírném poklusu do školy (ještě 5 minut v posteli
klasicky zradilo) jsem si všimnul plakátu nějaké, asi, politické strany. Lákali
voliče na 32 hodinovou pracovní dobu. Většina zaměstnání tady jede na 35 hodin,
a teď někteří chtějí ještě míň J.
Ve škole jsme na dvou jiných předmětech řešili „la laicité“.
Do češtiny bych to přeložil asi jako „vynucená neutralita a respekt ve
veřejných prostorách“. V praxi to znamená stahování vánočních stromečků
z radnic, zákaz burek, křížů, židovských kip ve škole, mnišských obleků na
ulici atd. Stát tady vlastně vynucuje určité chování a odlišnost trestá. To je
ale pěkná svoboda J.
Prý velké pobouření udělalo to, když učitel dovolil během sobotní školy, ať
praktikující židé nepíší úkoly. Pro ostatní to bylo jasné porušení neutrality a
tak židé odešli ze školy.
Zajímavé je taky to, že Francouzi pořád nesnesou Němce.
Profesorka vzpomínala, že když byla ona ve škole, řekla učitelce, že Němci jsou
lidé, kteří dědečkům řežou nohy. (Oba se vrátili z Velké války, jak tady
říkají 1. Světové bez noh). Ale že ještě pořád tady budou fyzické útoky?
Německým studentům Erasmu se nedoporučuje mluvit německy v autobusech,
bylo tady pár napadnutí. Písmenko „K“ Francouz taky nepoužije, je totiž
německé.
Ve čtvrtek jsem se rozhodl projet na kole, no nedopadlo to
úplně nejlíp, ztratil jsem se :-D. Nakonec jsem cestu našel ale moje pýcha,
tedy smysl pro orientaci v prostoru trošku utrpěla. V pátek pak
přišla na řadu zdravotní sportovní prohlídka, abych mohl nastoupit
k zápasu.
Ve zkratce to vypadalo přibližně takto „Cítíte se dobře?
Ano. Váha, výška, věk. Tak jo, můžete sportovat, 7 eur, na shledanou.“ A bylo J.
Nic mi tedy nebránilo nastoupit k nedělnímu zápasu.
Přijel k nám tým z Paříže. V hale mohlo být okolo 60 lidí.
Úroveň přibližně taková, jaká šla čekat. Ale rozhodčí…. Prý nejlepší sudí
Francie. No nevím, ale buďto se jim zápas hrubě nepovedl, nebo.. no nevím.
Neznalost základních pravidel, namyšlenost, no hrozné. Nicméně jsme vyhráli
8-2, dalo by se napsat v suchém triku. Další zápas je až za 5 týdnů, což
je pro někoho, kdo je z ČR zvyklý na zápasy každý víkend celkem divné.
Ještě jedna věc- po
zápase kapitáni hodnotí zápas. Řeknou pár slov k zápasu, pochválí soupeře,
pořádání, rozhodčí, vlastní tým. Tohle jsem viděl prvně.
Komentáře