Původně jsem nechtěl psát po tak krátké době, abych nezahltil mé věrné čtenáře, ale zážitky posledních dvou dnů mi nedají.
Navštívil jsem místní "no-go" zonu. Není to tak drsné jako některá pařížská předměstí nebo čtvrti v Marseille, ale i tak to byl zážitek. Chtěl jsem si vyfotit partu kluků v rozpadlém autě, ale kamarád, který tam byl se mnou mi hned říkal, že tohle se nesmí. Prý to jsou místní dealeři a viděli by ve mě policistu. Bordel úplně všude, vyhořelé obchody (prý chtěl využít pojištění proti požáru), směska jazyků. Na tržišti jsme koupili halal kuře a raději šli rychle pryč. Důrazně se nedoporučuje vcházet po 18 hodině.
Včera večer jsme šli na koncert - jazz, blues a snaha o angličtinu. Opravdu ale jen snaha. Nešlo jim absolutně rozumět. Proč o tom píšu - přibližně v polovině k nám přišel černoch a začal otravovat. Problém je v tom, že jim nemůžete prakticky nic říct, protože řeknou že jste rasista a že to je diskriminace. ( to je asi všude stejné :-) ). Ví, že se mu prakticky nemůže nic stát , a tak otravuje holky, hledá co by mohl ukrást, žadoní o cígo a pivo zdarma, ptá se kam jdeme. No nic příjemného.
V pátek jsem navštívil jeden z mnoha hřbitovů a památníků bitvy na Sommě. Přes milion mrtvých. Padli zde Číňané, Australané, Francouzi, Britové, Američané, Kaňadané, kluci z Nového Zélandu, Němci, Rakušané, Bulhaři. A to jsem určitě na někoho zapomněl. Francie po válce dala dostatečně velké území pro pohřbení všem zemím, které se zúčastnily. A zároveň si každá země platí a opečovává své hřbitovy. Navštívili jsme australský hřbitov, těch zde zemřelo okolo 13 000. Procházel jsem okolo pomníčků, na hodně z nich bylo pouze - neznámý hrdina, na dalších - milovaný syn, bratr a otec, no hrůza. Umřeli ve válce, která se jich netýkala, v zemi, kterou vůbec neznali.
Prý na 1 metr čtvereční je jeden zemřelý. Fronta se posunula o pár kilometrů, takže se jedná o naprosto nesmyslnou bitvu, ve které umřel milion lidí. Šílené.
Na obědě jsem se bavil s kamarádem, jehož praděda zde padnul. Jeho táta pak prožil a přežil válku v Alžírsku ( o nezávislost). Je to velmi citlivé téma, protože francouzští vojáci se tam dopouštěli velkých zvěrstev. Zároveň někteří Alžířané bojovali za Francii. V Alžírsku jsou na okraji společnosti a Francie je pořád nechce příjmout, případně je umístí do ghett, kde není žádná naděje na posun. Celkově se začleněním do společnosti mají obrovský problém.
Taky povídali o sněhu. Prý sněží tak jednou za 5 let, a když sněží tak je to kalamita. Vůbec v tom neumí jezdit, tak se zavírají cesty, ruší se škola, koncerty atp.
Je tady pěkně vidět určitý časový posun životního stylu, který už začal také u nás. Hokej , fotbal, koncerty začínají ve 21 00. Trénink mi v pátek končil ve 23 00 a pak se šlo na večeři, kde jsme seděli až do 1 hodiny v noci. Pracují do 18 30, ale začínají v 10. Spát se chodí okolo 2.
Ve čtvrtek trénoval s místními Gothiques (profesionální hokejový klub) Justin Bieber. Město prý dlouho větší nával u stadionu nezažilo :-).
Přidávám ještě fotku auta, kde vzadu nejsou sedadla a i tak vesele jezdí.
Asi stačí, mějte se fajn :-)
Navštívil jsem místní "no-go" zonu. Není to tak drsné jako některá pařížská předměstí nebo čtvrti v Marseille, ale i tak to byl zážitek. Chtěl jsem si vyfotit partu kluků v rozpadlém autě, ale kamarád, který tam byl se mnou mi hned říkal, že tohle se nesmí. Prý to jsou místní dealeři a viděli by ve mě policistu. Bordel úplně všude, vyhořelé obchody (prý chtěl využít pojištění proti požáru), směska jazyků. Na tržišti jsme koupili halal kuře a raději šli rychle pryč. Důrazně se nedoporučuje vcházet po 18 hodině.
Včera večer jsme šli na koncert - jazz, blues a snaha o angličtinu. Opravdu ale jen snaha. Nešlo jim absolutně rozumět. Proč o tom píšu - přibližně v polovině k nám přišel černoch a začal otravovat. Problém je v tom, že jim nemůžete prakticky nic říct, protože řeknou že jste rasista a že to je diskriminace. ( to je asi všude stejné :-) ). Ví, že se mu prakticky nemůže nic stát , a tak otravuje holky, hledá co by mohl ukrást, žadoní o cígo a pivo zdarma, ptá se kam jdeme. No nic příjemného.
V pátek jsem navštívil jeden z mnoha hřbitovů a památníků bitvy na Sommě. Přes milion mrtvých. Padli zde Číňané, Australané, Francouzi, Britové, Američané, Kaňadané, kluci z Nového Zélandu, Němci, Rakušané, Bulhaři. A to jsem určitě na někoho zapomněl. Francie po válce dala dostatečně velké území pro pohřbení všem zemím, které se zúčastnily. A zároveň si každá země platí a opečovává své hřbitovy. Navštívili jsme australský hřbitov, těch zde zemřelo okolo 13 000. Procházel jsem okolo pomníčků, na hodně z nich bylo pouze - neznámý hrdina, na dalších - milovaný syn, bratr a otec, no hrůza. Umřeli ve válce, která se jich netýkala, v zemi, kterou vůbec neznali.
Prý na 1 metr čtvereční je jeden zemřelý. Fronta se posunula o pár kilometrů, takže se jedná o naprosto nesmyslnou bitvu, ve které umřel milion lidí. Šílené.
Na obědě jsem se bavil s kamarádem, jehož praděda zde padnul. Jeho táta pak prožil a přežil válku v Alžírsku ( o nezávislost). Je to velmi citlivé téma, protože francouzští vojáci se tam dopouštěli velkých zvěrstev. Zároveň někteří Alžířané bojovali za Francii. V Alžírsku jsou na okraji společnosti a Francie je pořád nechce příjmout, případně je umístí do ghett, kde není žádná naděje na posun. Celkově se začleněním do společnosti mají obrovský problém.
Taky povídali o sněhu. Prý sněží tak jednou za 5 let, a když sněží tak je to kalamita. Vůbec v tom neumí jezdit, tak se zavírají cesty, ruší se škola, koncerty atp.
Je tady pěkně vidět určitý časový posun životního stylu, který už začal také u nás. Hokej , fotbal, koncerty začínají ve 21 00. Trénink mi v pátek končil ve 23 00 a pak se šlo na večeři, kde jsme seděli až do 1 hodiny v noci. Pracují do 18 30, ale začínají v 10. Spát se chodí okolo 2.
Ve čtvrtek trénoval s místními Gothiques (profesionální hokejový klub) Justin Bieber. Město prý dlouho větší nával u stadionu nezažilo :-).
Přidávám ještě fotku auta, kde vzadu nejsou sedadla a i tak vesele jezdí.
Asi stačí, mějte se fajn :-)
Komentáře