Moje cesta do Dráždan pro nový iPhone 5s

Dost lidí se mě ptalo, jak probíhala moje cesta za novým iPhonem, a myslím, že i lidé cizí si rádi přečtou příběh ovečky, která jede přes 1000 km kvůli předraženému mobilu.

V 22 40 házím do batohu minerálku, 2 rohlíky a naposledy si říkám, jestli to má cenu. „No, když to nevyjde, aspoň budu mít zážitek“, říkám si a vycházím na autobus, který směřuje na nádraží. O půl hodinu později již sedím v prázdném kupé a snažím se něco pospat, abych nabral aspoň nějaké síly na očekávaný boj o nové iPhony. V Pardubicích již čeká kolega a já přesedám do auta, které nabírá směr Německo- Drážďany.

O půl 5 přicházíme před velký a oproti českým kvádrům designově daleko povedenější Altmarkt Galerie. Před námi vidíme postávat už nějakých 300 lidí, stoupáme si tedy na konec a čekáme. Zhruba do 6 ráno se nic moc neděje, takže se snažím analyzovat dav, a přemýšlím, jak se co nejrychleji dostat dovnitř. Není moc zim

a a neprší, zatím je to v pohodě. Před námi je skupinka Rusů aneb Niko Bellic – „hrdina“ z GTA 4 v 9 různých podáních. Jizvy na krku či tváři nevěstí nic dobrého. Na pravo u plotu je několik Poláků, kteří si čekání jistě zpříjemňovali pitím, neb zpívání národních písní a pořvávání je , dle mně, v 6 ráno po probdělé noci ojedinělé. Zhruba o půl šesté se za nás postavila skupinka Čechů. „Aspoň něco“, řeknu si pro sebe.Přichází 6 hodina, tedy čas, kdy měla být otevřená galerie a tvořit se nová řada. Minulý rok se tento okamžik změnil na zběsilý sprint před Apple store, lidé padali, používali se pěsti a lokty. Toho jsem se bál, naštěstí tento rok to již tak šílené nebylo.  Dav sice mění lidi na zvířata a každý se snaží urvat co nejlepší flek, ale kromě pár šlápnutí na nohy a požďuchnutí se nic hrozného neděje. Malá blondýna, pravděpodobně vedoucí Apple store opakuje snad 100x větu „One step back“!, leč nikdo ji neposlouchá, protože by přišel o pracně vybojovaných půl metru. Škoda, že tohle nekřičel nějaký dvoumetrový svalovec a třeba i s megafonem, třeba by byl úspěšnější. Po krátké úvaze volím taktiku procpání se kolem plotu, protože většina se tlačí na střed, kde čeká rychlejší pouštění. Daří se. Okolo 7 hodiny bodyguardy napadlo rozdělit dav na 2 poloviny, přičemž ta první bude puštěna rychleji. „Černohumorně“ říkám kolegovi: „Připomíná mi to dělení v koncentráku.“ Jsem bohužel v druhé skupině, která má počkat až první projde. Zkouším na bodyguarda:“ My father is in first group, and he has credit card to pay my iPhone, can I go there?“ Uspěl jsem a postupuji do první skupiny. Snad jako jediný, zbytek požadavků a proseb ostatních již ochranka odmítá. Něco před půl 8 se první skupina znovu dělí. Zase jsem v horší skupině a tentokrát využívám toho, že securiták odtlačuje jednoho z Rusů, který byl moc aktivní (rozuměj naprosté hovado) a posouvám se do první skupiny. Jsem již skoro u cíle! Slyším jak se někdo baví, že je pouze černá varianta. A že i jí je dost málo. Blbost, za mnou je minimálně ještě 200 lidí, to musí mít i pro ně.

Po půl 8 se dostávám do obchodního centra, kde na mě čekají „geniusové“ a ptají se, co chci. „Co máte“, ptám se. Pouze 32 gb verze v šedé a plno iPhonů 5c, o které je opravdu minimální zájem. Beru si 2 kupony na iPhone 5s, tedy maximum na osobu a jdu do další řady, která už je ale pod velkým dohledem a nedá se tam předbíhat.  Za chvíli zjišťuji, že po mně zbývalo již jen 6 dalších poukazů na iPhone 5s a na většinu se tedy nedostalo. Jsem šťastný, vím, že mám jistotu nákupu a stačí už jen počkat.

V 8 hodin se ozývá potlesk, snad i nějaká mexická vlna a první lide vstupují do Apple store. Hned co vyjdou, už začínají prodávat. Fuj. S přirážkou i 400 eur za zlatou verzi. Těch bylo v obchodě prý jen 10, stejně tak bílé. Slyším pár nadávek ve více světových jazycích, taky se přidávám. Rusové, Ukrajinci stojí 10 metrů od Apple store a už prodávají s přirážkou. Jejich kolegové zatím skupují poukazy. Dostávám nabídku, že odkoupí jeden můj poukaz za 50 eur. Neberu. Nabízí 70 eur. Opět odmítám. Překupník odchází. Po pár minutách přichází další. 100 eur. Ně děkuju. 120? Přepočítávám si to na české koruny, a říkám si: „Stejně nemám v plánu kupovat 2, tak proč si trošku nesnížit cenu mého“. Beru si 120 eur, jsem spokojen a stejně vypadá i soudruh, který prý v Rusku dokáže prodat mobil s přirážkou až 500 eur. O půl desáté se dostávám i já do obchodu, prodavač mi po kontrole kuponu předává iPhone, beru k němu hnědý kryt a platím. Spokojeně vycházím ven, čekám na kolegu, který taky uspěl a jde s iPhonem 5s a iPhonem 5c ven. Odjíždíme domů a já v 14 35 dosahuji nádraží v Ostravě. Nejedl jsem, skoro nepil a nespal, ale jsem spokojený. Je mi líto těch ostatních, kteří čekali mnohdy déle než já a nemají nic. Uvažuji, jak naštvaný bych byl. Hodně.

Bylo to šílené, hlavně to přetlačování se těsně před vstupem do Galerie. Tam člověk opravdu neznal bratra. Apple store a prodavači, to už bylo skvělé, takový přístup a ochota, to v Česku bohužel není k vidění. Cesta mě vyšla asi na 500 korun, mobil potom díky prodeji druhého poukazu na 680 eur. A můžu říct, že nelituji. Mám zážitek, který sice není nejhezčí, ale aspoň je na co vzpomínat. A s mobilem jsem nadšen, čtečka je fantastická, fotoaparát mě velice mile překvapil.  S novým iOS problém nemám, pár věci sice je nedodělaných, ale věřím, že to Apple v průběhu týdnů, či pár měsíců opraví. Momentálně nevím, zda bych něco podobného chtěl, třeba už za rok absolvovat znova. Věřím, že čím dál tím více na západ by situace byla klidnější, přece jen naší Východní bratři se nebojí ničeho.